Někdy toho , koho nejvíce milujeme , nejvíce nenávidíme...Protože je to jediný člověk , který nám může způsobit skutečnou bolest..


Důvěra je jako velmi křehká květina-dlouho jí trvá, než rozkvete a snadno se zašlápne.




Chtěla by si to všechno vrátit zpět , jenže nemůžeš, nejde to ! Před očima se ti hroutí svět , A vaše společné sny a plány vítr odvál , tenhle ten příběh právě DOHRÁL...

''Naučila jsem se bojovat !  Ale k čemu mi to bylo , když jsem stejně nezvítězila?"


Řekl jsi mi: "Miluji Tě..." ptala jsme se: "Opravdu?" .. "Ano".. uvěřila jsem. "Ublížíš mi někdy?" ... "Ne..." věřila jsem. Teď ptám se Tě já: "Tak proč teď krvácí mi srdce?" .. Ty jsi jen řekl: "To je život." ...


Dívala jsem se mu do očí , ale představovala jsem si ty tvoje...
Pohladil mě po vlasech , a já si představovala , že mě hladíš ty...
Políbil mě , a já si představovala , že se líbám s tebou...
Držel mě  za ruku , a já si představovala , že mě držíš ty...
V tu chvíli jsi šel kolem....
Chtěla jsem tu ruku vysmeknout a chytit tě...Pak jsem mu ji ale jen pevně stiskla a uvědomila si,že pokud mám být opět šťastná,musím o tebe přestat zbytečně bojovat a konečně zapomenout